Nascar SRC

21.6.2008

Po delší pauze jsem se opět pustil do práce na jednom ze svých návodů, tentokráte jsem začal stavět model makety automobilu, který jezdil seriál Nascar v roce 1992 a zvítězil v závodu 500 kol v Daytoně. Model bude postaven tak, aby vyhovoval pravidlům pro závody MČR v kategorii StockCar. Stavebnici modelu jsem získal někdy před 4 lety a karoserii byla již polepena obtisky a tak mi stačilo ji stříknou 3 vrstvami bezbarvého lesklého laku. Jako podvozek je pravidly určena stavebnice systému PlaFit. Jedna stavebnice podvozku se mi válela delší dobu bez užitku doma a tak jsem se rozhodnul, že ji využiji právě pro tento model. Jedná se o stavebnici, kterou vyrábí Jiří Štrunc z klubu SCRC Praha 7 a aktuální cena je 750,- Kč. Podvozek je převážně z mosazi o tloušťce asi 1,2 mm.

Svou práci jsem začal na základním dílu celého podvozku tak, že jsem jej srovnal do roviny. Nepomáhal jsem si ničím jiným než prsty. Pohled na díl je ze spodní strany, na které je vyfrézovaná značka výrobce.

Základní díl je tedy srovnán do roviny a připravíme si k němu další potřebné díly. Jsou to 4 šroubky M2 se zápustnou hlavou a 6 mm dlouhé, 4 matičky M2 a podložky průměru 2 mm. Součástí stavebnice jsou i distanční trubičky o vnitřním průměru 2 mm a délce také kolem 2 mm. A nesmíme zapomenut na střední nosný díl, který je důležitý pro přišroubování podvozku ke karoserii a který nám vlastně umožní naklánění karoserie v zatáčkách.

Do hlavního dílu zespoda vsunu čtyři šroubky do správných otvorů. Na šroubky pak navlékneme distanční trubičky.

Poté na trubičky nasadím střední nosný díl. Ten musí dosednout na hlavní nosný díl.

Nyní je čas na vyčnívající šrouby navléknou plochou podložku.

Pak našroubujeme matice a silně dotáhneme. Nelitoval jsem 66 Kč za nákup stranového klíče 4 mm, který mi velice při dotahování šroubků pomohl. Také investice do kvalitního šroubováku se vyplatila.

Dáme si dohromady materiál na držák zadní nápravy. Samozřejmostí je kvalitní hřídel o průměru 3 mm (tento průměr pravidla nařizují) a kluzná ložiska, která kupuji od jednoho z jezdců seriálu Nascar (Josef Hensl).

Hřídel vložím do otvorů v držáku, na hřídel nasunu ložiska a vtlačím je do otvorů v držáku. Hřídel se musí volně otáčet v ložiskách.

Fixaci ložisek lze provést dvojím způsobem – zalepením (používám gelové sekundové lepidlo) nebo pájením (a to je můj případ). Opět zdůrazňuji, že pájíme se vsunutou hřídelí, kterou lze lehce prsty pootáčet v ložiskách.

Nyní si prohlédněme podsestavu, jak má být připevněn držák k hlavnímu dílu. V průběhu závodu se ojíždí guma na kolečkách a tak se zmenšuje jejich průměr. Tím také klesá světlost modelu a pak se může stát, že je jezdec při namátkové kontrole diskvalifikován. Proto je dobré uzpůsobit montáž náprav tak, aby se jednoduchým povolením šroubů mohlo se světlou výškou manipulovat. Jistě mi dáte za pravdu, že jednodušeji to půjde jen šroubovákem než šroubovákem a ještě kleštěmi nebo klíčem. Proto si hlavní díl podvozku trochu upravíme.

Do obou otvorů v zadní části dílu vložím dva šroubky M2 s válcovou hlavou a z druhé strany zajistím pevně maticí.

Poté nanesu opravdu slabou vrstvičku pájecí kapaliny na nerez po obvodu matice a na okolí kolem matičky a pořádně matičky připájím. Po vychladnutí mohu šroubky vyšroubovat.

Na následující fotografii můžete vidět držák vytažený nahoru a také spuštěný dolů.

Připravíme si materiál držáku přední nápravy. Je trochu podobný zadnímu držáku, ale v bocích má otvory o průměru 3 mm. Proto otvory převrtám a vyvložkuji kluznými ložisky, které jsem dostal darem od Ivana Petrů.

Na držáku provedu stejnou úpravu, jakou jsem provedl na hlavním dílu podvozku. Do otvorů vsunu šroubky a dotáhnu je maticemi.

Poté opět lehce nanesu pájecí kapalinu zahrocenou špejlí na obvod matice a okolí kolem matice a pořádně propájím mezi sebou. Stejně tak to provedu i u druhé matice.

Rozhodnul jsem se, že také upravím uložení přední osy v držáku. Nevyhovuje mi jen otvor v boku o stejném průměru jako je průměr hřídele. Proto otvory převrtám na průměr 5 mm, abych mohl připájet ložiska, která mi vyhovují.

Na následující fotografii můžete vidět, že ložiska budu pájet navlečená na hřídeli (kvůli souososti obou ložisek.

Ložiska jsou připájena a hlavně se musí hřídel v nich lehce otáčet.

Nyní je zapotřebí sešroubovat držák přední nápravy s hlavním středovým dílem. Problém je trochu v tom, že rozvor náprav je u tohoto modelu 115 mm a podvozek dovoluje pouze 113 mm. Proto jsem byl nucen propilovat drážku držáku. Z obrázku je to vidět, propilovaná drážka je označená šipkou, je nutno propilovat obě. Udělal jsem to plochým jehlovým pilníkem.

Držák je připraven a tak jej zkompletujeme pomocí dvou šroubků M2 a podložek.

Dva pohledy na zkompletovaný držák přední nápravy.

Tato fotka se mi zcela vymkla z rukou, ale přesto je vidět do kterých míst je potřeba vložit šroubky a tak sešroubovat střední a přední díl podvozku. Zatím moc šroubky neutahujeme, musíme nastavit správný rozvor náprav.

Při kompletaci nesmíme zapomenout na držák vodítka, který je označen červenou šipkou. Je podvlečen pod držákem přední osy.

Držák vodítka můžeme přitáhnout trochu více, ale ne zase moc, ještě s ním budeme trochu hýbat.

Mnozí budou kroutit hlavou na dalším postupem, ale v jednoduchosti je síla. Jak jsem již napsal, musíme nastavit přesně rozvor náprav. Jak jsem si poradil ? Vzal jsem si pruh kartónu o tloušťce 1 mm, narýsoval podle pravítka dvě přímky a na nich dvě úsečky o délce rozvoru náprav, v mém případě 115 mm. Odměřoval jsem ocelovým měřítkem.

V koncových bodech úseček jsem udělal dírku modelářským špendlíkem, pak jsem otvor zvětšil vrtáčkem průměr 2 mm (pootáčením v prstech). Mám k dispozici ocelovou pletací jehlici o průměru 3 mm a tou jsem opatrně kroucením rozšířil otvor na průměr 3 mm. Pak jsem z kartónu odříznul oba proužky.

Do ložisek podvozku jsem vsunul přední i zadní hřídel. Povolil jsem šipkami označené šroubky (ne moc) a na hřídele jsem navléknul kartónové proužky. Prsty levé ruky jsem odtlačoval oba díly od sebe (přiměřeně) a pravou rukou jsem lehce dotahoval šroubky, které jsem předtím povolil. Poté jsem matičky dotáhnul co to šlo.

Rozvor je tedy nastaven a nyní je čas na pořádné stažení šroubků držáku vodítka. Červené šipky označují pozici podélné osy. Střed montážního otvoru pro vodítko by měl ležet na podélné ose modelu. Žlutá šipka označuje šroubky, které je potřeba utáhnout. Vzdálenost vodítka od přední nápravy má své důsledky. Čím je dále (vepředu) od nápravy tím více model ustřeluje zadkem v zatáčkách. Ovšem je si potřeba uvědomit, že u některých modelů je přiměřený smyk žádoucí. Tudíž i poloha vodítka se musí najít tak, aby to i mě co nejlépe vyhovovalo.

Pohled z vrchu, máme nastavený rozvor a polohu vodítka, nyní je zapotřebí nastavit světlost.

Podle platných stavebních pravidel musí být minimální světlost pod podvozkem 1,4 mm. Já se spokojím s 1,5 mm, protože se dá sehnat ocelový drát o tomto průměru. Připravím si pevnou podložku (a hlavně rovnou), dva kousky ocelového drátu o průměru 1,5 mm a šířce jako je podložka a nějakou lepící pásku.

Ocelové dráty přichytím na podložku tak, aby na nich ležel podvozek celou svou hlavní částí (ta je nejblíže povrchu dráhy).

Do ložisek nasunu hřídele a na ně připevním kola, která jsou již připravena k použití na tomto modelu. Výroba kol nebude náplní tohoto návodu, dost jsem se o nich napsal v jiných návodech. Dotazy nejsou, tak není co řešit. Všimněte si na fotografii jaká je světlost podvozku před dalším krokem.

Položím podvozek nad dráty přichycené na podložce. Červené šipky označují šroubky, které je nutno povolit (ale přiměřeně). V místě žluté šipky lehce zatlačíme na podvozek aby si sednul na dráty. Nesmíme tlačit moc, aby se střední díl neprohnul, raději trochu více povolte označené šroubky. Sedí-li podvozek na drátech, pak zlehka utahujeme stejné šroubky. Stále kontrolujeme dosednutí na dráty a pak již dotáhneme šroubky pořádně. No a máme světlost 1,5 mm.

Budeme kompletovat držáky karoserie. Skládají se celkem ze třech dílů. Jirka Štrunc vymyslel vylepšení, místo matek ke šroubkům vyrobil mosaznou destičku se závity a tak již pominuly těžkosti s dotahování šroubků. Byl velký problém zachytit matičky, aby se neprotáčely při dotahování.

Další fotografie ukazuje smontovanou podsestavu, více slov není potřeba.

Do hotové podsestavy je nutno našroubovat upevňovací šroubky ke středovému dílu podvozku. Na tomto místě je opravdu vhodné použít šrouby s válcovou hlavou.

Držáky jsem zasunul do zářezů ve středovém dílu, ale ouvej. Po dotažení se středový díl vůbec nepohyboval, držáky se v označených místech dostaly pod podložky šroubků a nastal problém.

Proto jsem držáky demontoval a na označených místech trochu opiloval tak, aby se část destičky nedostala pod podložky.

Držáky jsem opět namontoval na podvozek a teď se již společně se středním dílem naklápěly do všech stran. Pohled na smontovaný podvozek můžete vidět na dvou následujících fotografiích.

Nyní je na čase zabudovat motor. Součástí stavebnice je i duralový držák motoru, který můžete vidět vpravo. Problémem jsou samořezné šroubky, kterými by se dal motor přišroubovat k držáku. Proto jsem vyrobil ocelový držák (na obrázku je vlevo), na který mohu motor připájet. Je to upravený kus krabice z PC zdroje.

Motor položíme na rovnou podložku a přirazíme držák k čelu motoru. Naneseme tenkou vrstvu kapaliny pro pájení nerezu a spájíme v místě označeném šipkou.

Stejně tak postupujeme i na druhé straně motoru opět jsem místo pájení označil šipkou.

Motor je potřeba „dostrojit“ pastorkem. Použil jsem 7 zubový pastorek modul 0,5 (modul je předepsán pravidly) od firmy Cahoza, který je nitridován. Tento pastorek na hřídel přilepím lepidlem na pastorky, které jsem zakoupil v modelářské prodejně. Toto lepidlo používají hlavně letečtí modeláři do převodovek pro elektrolety. A tam se jedná o několikanásobné kroutící momenty než u dráhových modelů. Používám jej už dva roky a i v modelech GT nebo Nascar. Lepidlem z jedné tubičky přilepím nejméně 10 pastorků.

Pastorek i hřídelku motoru odmastím lihem a pak na hřídelku navléknu kousek papíru, který má zabránit tomu, aby se lepidlo dostalo do ložisek motoru. Na hřídelku nanesu malou kapičku lepidla a rozmažu ji špendlíkem po obvodu hřídelky.

Nyní je zapotřebí trochu zrychlit práci, nasadím pastorek na hřídelku kam až to půjde a pak z druhé strany klepnu kladívkem do hřídelky tolikrát, až je pastorek na správném místě hřídelky. Prakticky okamžitě se pastorek přilepí. Ovšem není problém pastorek stahovákem z hřídelky sundat, ale není síla, která by jím na hřídelce pootočila. Po navléknutí pastorku mohu papírek z hřídelky strhnout.

Budeme kompletovat zadní nápravu. Ozubené kolo použiji od Pepy Hensla, opět modul je předepsaný 0,5. Zadní kolo navléknu na osu a dotáhnu červík, pak k němu dorazím ozubené kolo. Ke kolu ještě navléknu mosaznou trubičku o vnitřním průměru 3 mm a délce podle potřeby.

Šipka ukazuje, jak vypadá podsestava s navléknutou trubičkou. Okótovaná vzdálenost je polovička šířky přes kola, která by měla být maximálně 38,5 mm (pravidly je předepsána šířka přes kola na 77 mm maximálně). Z tohoto rozměru je potřeba vycházet abychom si určili délku trubičky, v mém případě je to 3,5 mm.

Pod druhé kolo na druhé straně hřídelky budeme muset vložit podložky podle potřeby. Ještě jednou připomínám, že šířka přes zadní kola by neměla být větší než 77 mm.

V mém případě stačila pouze jedna trojková podložka, místo je označeno šipkou.

Zadní náprava je smontována, kola se nám lehce otáčejí a osová vůle je minimální. Budeme tedy montovat motor na podvozek. Mezi zuby pastorku a ozubeného kola vkládám jednu vrstvu papírového kapesníčku (žlutá šipka), mezi stator motoru a zadní hřídel kousek kartónu o tloušťce 1 mm (červená šipka). Poté do místa označeného zelenou šipkou vložíme šroubek s podložkou a matičkou a stáhneme tak silně, jak nám to zatím šroubovák bez pomocného klíčku dovolí.

Opatrně vyndáme oba papíry a jemně dotáhneme (teď již si můžeme pomocí i klíčem) šroubek. Zkusíme pootáčet zadními koly a vyzkoušíme tuhost převodu. Zuby by měly do sebe dobře zapadat, převod by neměl ani drhnout a ani přeskakovat. Poté pořádně dotáhneme zajišťovací šroubek.

Upevnění motoru pouze jedním šroubkem není vůbec spolehlivé. Součástí stavebnice podvozku je také duralový úhelníček, který se přišroubuje do prázdné dírky před motorek a opírá se o stator motoru, aby se motor nepootočil dopředu. To však je nedostačující a motor vůči převodu pruží, což není dobré. Proto jsem si z ocelového drátu o průměru 1,8 mm vyrobil úhelníček, který v označeném místě připájím k plášti motoru a podvozku.

Na této fotografii můžete vidět jak jsem si s tím poradil. Motor již nepruží a případná výměna motoru není moc náročná.

Zadní náprava je dokončena, přejdeme k přední části podvozku. Vložíme hřídel do ložisek a navlékneme i kola. Změříme šířku přes kola a pokud šíře je menší než těch předepsaných maximálních 77 mm, můžeme mezi kola a ložiska vložit trojkové podložky. Já jsem na každou stranu dal dvě a pak jsem kola pořádně dotáhnul. Kola se musí otáčet zcela volně.

Mechanická část podvozku je dokončena, zítra budeme elektrifikovat.

Připravíme si věci pro elektrifikaci podvozku. Budeme potřebovat vodítko, sběrací kartáčky, kousek cuprextitu, silikonové kablíky a také kousky tvrdších elektrických vodičů.