Jak na model kategorie GT/24

Správný titulek by měl být třeba ve smyslu: "Jak stavím maketu ze stavebnice já"; ale to by bylo na webové stránky příliš a čtenář to jistě chápe v tomto smyslu. Cest je mnoho, já si dovoluji poukázat na jednu z možností, která splňuje podmínky pro přijetí modelu do závodů našeho Mistr Větrník a nebo dokonce MČR v kategorii dráhových maket GT. Celý návod bude seriálem na pokračování asi na dva týdny, kdy budu v nepravidelných intervalech vkládat jednotlivé postupy, jak dávám model dohromady. Diskuze povedu v určeném vlákně na fóru při mých stránkách.

Vloni v létě jsem využil levné doprodejové nabídky dovozce MPM a zakoupil snad poslední kus stavebnice Mercedes Sauber C9 od firmy Tamiya. Děkuji tímto za ochotu pracovníkům firmy, protože tento poslední kus našli v prodejně v Pardubicích a odtud mi stavebnici poslali. Chvíli jsem se zaobíral myšlenkou, že jej postavím jen do vitrínky, ale pak zvítězila touha mít model funkční. A tak jsem se rozhoupal a pustil do práce.

Pro autodráhový model, který chceme stavět z plastikové stavebnice, potřebujeme hlavně díly na kompletní karoserii. Je tedy velmi vhodné si pořádně prohlédnout návod a jednotlivé díly vypsat na papír. Z rámečků díly odštípneme bočními štípačkami a otřepy začistíme ostrým nožíkem a jemným pilníčkem.

Díly si napřed sesadíme "nasucho" (bez lepidla), abychom zjistili, že dobře sedí na patřičných místech. Případné nepřesnosti nebo nerovnosti odstraníme nožíkem nebo jemným pilníčkem. Vhodné je i použití smirkového papíru nalepeného na lištičku nebo prkénko. Důležité je mírné zdrsnění delších dosedacích ploch. Díly k sobě lepíme zásadně kvalitním lepidlem na plastikové modely. Používám lepidlo firmy Revell, je sice dražší, ale daleko předstihuje lepidlo AGAMA nebo Lepí-M. Po zaschnutí ještě delší spoje z rubové strany karoserie přetáhnu znovu lepidlem.

Z provozování modelů na autodráze, myslím tím hlavně maket z plastikových stavebnic, se mi osvědčilo použití lepidla Chemoprém, a v tomto případě rovnou Extrém. Časté vypadnutí modelu z drážky končí většinou kolizí s dalším modelem nebo mantinelem a tak by lepené spoje měly být i pružné. Proto spoje po zaschnutí "plastikářského" lepidla přetahuji z rubu ještě vrstvičkou výše zmíněného lepidla. Po nárazu se pak většinou stane následující: když spoj nevyztužíte, pak při kolizi ulítne přilepený dílek a někdy dokonce i s vylomeným kouskem z druhé části; jestliže přelepíte spoje Chemoprénem, pak chemoprém díly většinou udrží u sebe, Vyzkoušejte a uvidíte.

Slepený základní korpus karoserie budeme chtít nabarvit. Způsobů je několik – od barvení štětci po stříkání modelářskou pistolí nebo modelářskými spreji pro plastikové modely. Ovšem ani jeden z těchto postupů se neobejde bez důkladného odmaštění povrchu karoserie. NEPOUŽÍVEJTE technický benzín, je stále mastný. Já používám technický líh a papírové kapesníčky.

Bohužel se jedná o dosti nákladné postupy, hlavně v případě použití originálních "plastikářských" barev. Jdu na to trochu odlišně. Povrchovou úpravu barvou dělám autospreji. V tomto případě je důležité si uvědomit, že tyto barvy silně naleptávají povrch plastikového modelu a proto musíme tyto barvy „odizolovat“ od povrchu stavebnice. Dříve jsem to dělal základovou barvou Tamiya, ovšem 100 ml bylo za 175,- Kč a barevný odstín byl bílý, ale častěji k dostání pouze ten šedý, který již moc dobře nebylo možno překrýt světlými barvami. A tak jsem vyzkoušel základovou barvu na plasty MOTIP – Plastic Primer. Za 400 ml jsem zaplatil 230,- Kč (to je tak na 15 modelů), ale hlavní je, že je suchý za 15 minut a je transparentní. Nanáším 2 vrstvy po 10 minutách a pak nechávám 30 minut zaschnout.

A již je model připraven k nastříkání základní barvou, v mém případě hliníkovou světlou. Používám autospreje PRIMA, které jsou v mnoha odstínech vzorníku RAL. Jejich výběr je dost veliký na to, aby uspokojil každého modeláře, který staví modely automobilů. Stříkáme zásadně na bezprašném místě. Určitě není vhodný ani obývák ani garáž. Já stříkám doma v předsíni, protože tam nejsou žádné závěsy ani záclony nebo jiné lapače prachu a také tam není velký provoz. Stříkám na bílém papíru, většinou kladívkové čtvrtce, nejlépe formátu A3, vzdálenost kolem 25 až 30 cm a ze všech 4 stran. Nikde se nezdržuji a plynule přecházím po celých plochách. Pracuji celkem rychle, aby barva nestihla zavadnout, ale také nesmí stékat. Prostě to chce cvik. Desátý model již bude paráda.

První nastříkanou vrstvu nechám proschnout maximálně 30 minut (pochopitelně nastříkanou ze všech 4 stran). Výrobci doporučují několik hodin, ale kdo tak dlouho udrží bezprašné prostředí. Proto tak krátká doba. Pak nastříkám druhou vrstvu (opět všechny 4 strany) a nechávám proschnout do druhého dne. Nezoufejte, jestliže se vám objeví matné fleky barvy, to není poslední vrstva, proto buďte v klidu. No, a pro dnešek toho necháme.

9.2.2008

Dnes si odskočíme od karoserie a budeme připravovat přední kola. Je to z toho důvodu, že dělám kola na další dva modely a tak se jedny kola navíc hodí. Nejprve podle plastikové stavebnice vezmu míry na disk předních kol. bude užší, ale ne méně než 10 mm. Výhodné je i použití gumových obručí na pneumatiky přímo ze stavebnice. Podle plánku, který jsem si nakreslil si vysoustružím (nebo někdo si může nechat vysoustružit) dva přední disky na kola, připravím si pryžové obruče a originální plastové disky ze stavebnice.

Z originálního plastového disku si připravím insert do duralového disku tak, že odříznu asi 2 mm výšky disku s hvězdicí a poté zabrousím stranu řezu na prkénku se smirkovým papírem. Snažím se o to, aby výška budoucího insertu byla všude stejná.

Poté trpělivě obrušuji pilníkem insert kolem dokola, aby je bylo možno lehce vložit do duralového disku. Píšu lehce vložit, ale myslím tím, že nebudou nikde žádné vůle. Insert zajistím v disku pomocí mého oblíbeného lepidla Chemoprén Extrém.

Nyní budu lepit gumovou obruč na disk. Předtím je zapotřebí odmastit jak disk, tak i obruč technickým lihem. Poté natřu jek disk, tak i obruč Chemoprénem Extrém a nechám zaschnout po dobu doporučenou výrobcem.

Rychle navléknu obruče na disky a pořádně přitlačím, aby se guma s duralem pořádně spojila. Nechám hodinku, dvě zasychat a pak je potřeba oříznou přesahující obruč u náboje. Provádím to na soustruhu vylamovacím nožem, který držím v ruce, nasliním břit, aby lépe klouzal do řezu. Lze to pohodlně udělat i v elektrické ruční vrtačce, kterou si upneme třeba do svěráku.

Když odřízneme přebytečnou gumu, je potřeba zabrousit i hotové kolo. K tomu mi slouží smirkový papír nalepený na prkénku. Brouskem strhnu otřepy po lisování gumy a také zakulatím hrany pneumatiky.

Kola jsou zabroušena a budeme finišovat. K tomu je zapotřebí technický benzín a papírový kapesníček. Když ho namočíme do benzínu, můžeme s ním odstranit všechny zbytky chemoprénu, aby bylo kolo čisté před povrchovou úpravou.

Konečnou úpravou je natření insertu a disku okolo matnou barvou na plastikové modely, použiji černou matnou od firmy Humbrol. K nanášení používám obyčejné vlasové štětečky číslo 2. Štětec se dá v pohodě vymýt v ředidlech řady S6000.

Tak zase někdy.

12.2.2008

Tak znovu k práci na karoserii. Neptejte se mě proč skáču z karoserie na kola a pak zpátky na karoserii, prostě to tak berte, dělám zrovna na tom, abych to časově stihnul. Dnes tedy karoserii polepíme vodními obtisky (lépe řečeno dekály). Připravil jsem si vše, co pro tento krok budu potřebovat; samozřejmě nastříkanou karoserii, dekály, plánek s rozmístěním dekálů, nůžky, štěteček číslo 2, kouzelné vodičky od fa. AGAMA, talířek s vlažnou vodou, papírové kapesníčky.

Nejprve si z aršíku dekálu oddělím obtisky, které budu zrovna "nalepovat". Důležité je rozhodnutí, ze které strany začít. Tento model není složitý, proto je to celkem vzato jedno. Jinak u složitěji pokrytých modelů začínám pokládání dekálů na bocích, pak vepředu a vzadu a nakonec na horní plochy. Zde jsem začal vepředu.

Nyní použiji první z kouzelných "vodiček" od AGAMY. Místo kde budu pokládat dekál potřu štětečkem lepícím roztokem ADHESOL. Nenechme se odradit a trpělivě lepidlo roztírejme do tenké vrstvy. Moc to nejde, vůbec neplatí, že velké množství je lepší. Roztok nemusí zaschnout, ale je to lepší. Je důležité, aby se obtisk pořádně přilepil.

Odstřižený kousek dekálu položíme na vodní hladinu lícem nahoru a čekáme, až se po prvotním zkroucení obtisk narovná. To je známka toho, že je připraven k sejmutí z podkladu.

Je také vhodné se rozhodnou, ze které strany začneme obtisk nalepovat na karoserii. Tomu přizpůsobíme i posunutí uvolněného obtisku na provlhlém podkladovém papíru.

Začneme přilepovat obtisk staženou stranou k podkladu, přiložený konec obtisku lehce přidržíme prstem a pomalu stahujeme podložný papír zpod obtisku za současného rovnání orientace obtisku k podkladu. Jestliže natahujeme obtisk na místo natřené ADHESOLEM, nebudeme mít už moc šanci obtisk srovnat na karoserii. Prostě jen cvikem získáte jistotu. Přebytečnou vodu odsáváme papírovým kapesníčkem, přes který obtisk také přitlačujeme ke karoserii.

Model máme polepen a ke slovu přijde druhá z vodiček, TENSOL. Je učena pro aplikaci na povrch obtisků, které jsou již "zavadlé" a mají kopírovat složitý povrch. Stačí tedy potřít obtisky touto kapalinou a nechat několik hodin obtisky vypnout. Pokud se to nepodaří na první pokus, pak tento krok opakujeme.

Druhý den, když obtisky pořádně zaschnou, otřu karoserii destilovanou vodou a stáhnu zbytky ADHESOLU z povrchu a nechám model uschnout. Následuje dvojí stříkání lesklým bezbarvým spejem na nábytek nebo PRIMA. Tím dostatečně fixuji obtisky proti setření nebo stržení.

2.3.2008

Po delší odmlce jsem zde opět s pokračováním. Rozhodnul jsem, protože souběžně jsem stavěl model Corvetty CR 5, že vyrobím zadní kola na obě auta najednou. Použil jsem polotovar duralové kulatiny o průměru 20 mm, ze které jsem kola na soustruhu vytočil. jistě se dá najít kolem vás někdo, kdo to dokáže za menší peníz také. Jinou možností je nákup disků na internetu nebo od někoho na závodech SRC.

Abych mohl na disky natáhnout gumové obruče, pak je nutno nejprve disky natřít lepidlem, které gumu přilepí. Já používám Chemoprén Extrém. Na disku jej nechám pořádně zaschnout. Pochopitelně disk odmastím technickým lihem.

Gumové obruče musím přilepit na disk. Do otvoru v obruči nanesu větší kapku Chemoprénu, dřevěnou špejlí kapku rozmažu po obvodu otvoru tak, abych nevynechal žádné místečko. Stále roztírám, až lepidlo zasychá a poté ihned navlékám na disk. Pak pořádně gumu přimačkávám k disku.

Kola je potřeba na brusce vybrousit do požadovaného tvaru a rozměrů. Brousíme raději až po zaschnutí lepidla, to je tak druhý den. Používám dvoumotorovou brusku ILPE, dá se to zvládnout i na stojanové vrtačce. Samozřejmostí jsou i brousítka, která si pro tento účel zhotovuji.

A takto mohou vypadat "nabroušená" kola. Jeden pár pro saubera, druhý pro corvetu.

Kola jsou hotova a tak jdeme na podvozek. Je dobré použít nějaký polotovar. Má to některé výhody, první tu, že nemusíte shánět materiál, druhou, že si ušetříte spoustu práce se řezáním a pilováním a také třetí, že to nemusí být až tak drahé. Na tohoto saubera jsem použil polotovar podvozku od Zdeňka Zajíčka za 250,- Kč.

Díly podvozku sesadím k sobě a zajistím lepíky. Pak si lihovkou nakreslím, podle plastikové karoserie, případně změny tvaru, které je potřeba na polotovaru provést.

Na této fotografii můžete vidět změny při porovnání s přiloženou karoserií. Preferuji prodloužení přední části podvozku na úroveň přední hrany karoserie. U kluků ze severu na MČR maket ve Slaném jsem viděl podvozky jiné filozofie.

Přední část jsem tedy vyřezal lupínkovou pilkou na kov (plátky č. 0 až 2) a zapiloval jemným pilníkem. No a v pondělí budu pokračovat.

5.3.2008

Člověk míní, lenost mění. Ale ne, první dva dny dovolené jsem věnoval opravám. Až dnes jsem se dostal k podvozku. Nejprve jsem pomocí papírové maskovací pásky spojil jednotlivé díly podvozku k sobě.

Abychom věděli, kde bude přední náprava a zadní, musíme si podvozek rozměřit. Přiložíme si k sestavě plastikové chassis ze stavebnice a vyznačíme si přední osu. Pak podvozek rozměřím a narýsuji na něj podélnou osu souměrnosti. Nejprve tužkou (pentilkou), pak vyryju osu hrotem kružítka do plechu. V označeném bodu přední osy vedu kolmici na podélnou osu. Od této osy naměříme rozvor kol a na podélné ose vyznačíme polohu zadní osy. Pochopitelně, vyryjeme osy hrotem kružítka, protože tužka se během manipulace smaže. V zadní části podvozku vyznačíme část, kterou musíme z podvozku odříznout, aby nám vzniklo místo pro převodové kolo.

Na řezání podvozku použijeme lupínkovou pilku s co nejjemnějším zubem. Já osobně mám nejraději plátky na kov číslo 0, tlušťka plechu 1 mm snese i plátky číslo 1.

Polotovar podvozku obsahuje i domečky pro přední nápravu s otvory o průměru 4,5 mm. Do těchto domečků jsem připájel bronzová kluzná ložiska o průměru hřídele 3 mm, která mi věnoval při poslední návštěvě Liberce Ivan Petrů.

Pájím pomocí pájecí kapaliny na nerez, kterou nanáším jen na místo pájení zahrocenou dřevěnou špejlí. Do víčka z plastové láhve si nakapu několik kapek kapaliny a namočím do ní špejli a tence nanesu do místa spoje. Pak zapájím ložisko trafopájkou.

Hotové domečky navléknu na trojkovou osu a přiložím na místo přední nápravy. Pořádně měříme výšku osy v místech domečků a popřípadě spodní strany domečků připilujeme podle potřeby. Světlost podvozku by měla být v těchto místech 2 mm. To znamená, průměr kola je např. 26 mm, poloměr je tedy 13 mm. Tloušťka podvozku je 1 mm, pak střed přední osy by měl být ve výšce 13 - 2 - 1 = 10 mm. Poloměr hřídele je 1,5, k tomu těch 10 je 11,5 mm. Já pro jistotu ještě ubírám 0,5 mm a tak se spokojím s 11 mm (měřeno od horní strany podvozku po horní stranu hřídele. Domečky "přibodnu" kapkou cínu v jejich pozicích. Protože budu pájet přední část, je dobré rovnou připájet i držák vodítka - opět součást setu.

Zatím jsem nepopisoval úskalí při pájení mosazného chassis. Není to nic jednoduchého, hlavně jestliže máte jen trafopájku něco kolem 100 watů. Je zde možnost pájet klempířskou pájkou, ale pájka o výkonu 150 - 300 W není žádný drobeček pro tak jemnou práci. Řeším to tak, že si plech předehřívám na elektrickém vařiči s termostatem. Prostě položím plech na rovnou plotýnku, zapnu ji a nastavím termostat na asi 150 stupňu. Pak není problém dokonale díly spájet dohromady. Určitě se dá použit i stará žehlička bez napařování.

Plotýnka je zapnutá, plech ohřátý na teplotu 100 - 150 stupňů a pájíme rovnou na plotýnce. Pracujte opatrně, hrozí popálení, nejsou od věci kožené rukavice. A tady je výsledek mého pájení držáku vodítka a přední nápravy.

No a je čas na domečky s ložisky pro zadní nápravu. Tady se chvilku zastavím u použití ložisek. U předních kol je zcela jasné, že nikdo drahá kuličková ložiska nebude použivat. Tady stačí opravdu kluzná, třeba jen z mosazné trubičky o vnitřním průměru 3 mm nebo spékaná ložiska v případě osy o průměru 2,38 mm. Zato pro zadní nápravu by se měla ložiska volit co nejkvalitnější. Proto mnoho závodníků šáhne po nabídce kuličkových ložisek, které jsou konstruovány na větší namáhání než kluzná. Přesto lze i s úspěchem kluzná ložiska použít, ale nemají takovou výdrž. Opět jsem zvolil stejná ložiska jako pro přední nápravu, jen jsem trochu upravil průměr osazení, aby se vešel do domečku. Protože jsem potřeboval použít zadní kola o "maketovém" průměru, musel jsem domečky připájet k podvozku natupo a domečky v přední části vypodložit mosazným páskem. Jinak bych mohl, při menším průměru kol, vyříznout zářez do střední části podvozku a domeček do zářezu zasadit a až poté zapájet.

Na následující fotografii můžete vidět již jeden z domečků připájený a druhý domeček je jen "přibodnut" a můžete vidět sestavu s podložením přední části právě výše zmíněným mosazným páskem. Pochopitelně jsem jako pájedlo použil trafopájku a hlavně jsem pájel na plotýnce elektrického vařiče s termostatem.

Pokusil jsem se vytvořit montáž dvou fotografií, aby bylo zřetelné propájení domečků a v nich zapájených ložisek. Všimněte si, že ložiska pájím pouze z jedné strany. Je to hlavně kvůli tomu, že pak je při nutné výměně jednodušší ložisko z domečku vypájet. Ale myslím si, že to v mém případě bude tak za tři a možná více let. Ložiska již nepájím na plotýnce, ale podvozek nahřeji a pak pájím v ruce, samozřejmě mám rukavici.

Pohled na celou střední část chassis nám přibližuje, jak by to mohlo vypadat. Ale přesto ještě jedna poznámka. Po pájení je velmi důležité spoje a popřípadě celý podvozek umýt lihem. Tím odstraníme všechny zbytky pájecích přípravků z míst pájení. Vypadá to estetičtěji a také můžeme objevit místa, kde to pájení není až tak dokonalé.

Na další fotografii je vidět další úprava. I mistr tesař se někdy utne, a tak se to občas stane i mě. Prostě jsem musel připilovat spájený střed podvozku v místě převodového kola. Zvýraznil jsem inkriminovaná místa žlutou barvou.

Výkonný motor je potřeba chladit. K tomu má sloužit i otvor, který vyřízneme v místě, kde bude motor k podvozku připájen. Rozměry a polohu otvoru jsem si vyznačil lihovkou.

V rozích narýsovaného obdélníku jsem si vyvrtal 4 otvory o průměru 3 mm a poté jsem pomocí lupínkové pilky otvor vyříznul.

Vyříznutý otvor jsem dopiloval a začistil. Dalším krokem bylo odlehčení středu podvozku třemi otvory krohového průřezu. Na jednu stranu chceme mít těžiště modelu co nejblíže dráze a na druhou stranu budeme podvozek odlehčovat a dovažovat na jiných částech.

Otvory jsem opět vyříznul lupínkovou pilku a zapiloval jemným pilníkem.

A znovu takový paradox. Při jízdě ve skutečném automobilu se snažíme neprojíždět zatáčku smykem. Myslím tím řidiče, kteří si silnice nepletou se závodní dráhou. U dráhových modelů je situace jiná, tam je průjezd zatáčkou v mírném smyku užitečný a rychlejší. K tomu poslouží i přenesení části podvozku za zadní nápravu. Stejně tak slouží tato část jeko nározníková zóna a místo pro připevnění zadního spoileru mého modelu. Šetřím mosazí a tak jsem použil ocelový plech o tloušťce jeden mm.

Z plechu jsem si vyříznul potřebný tvar opět lupínkovou pilkou a dopiloval do přesného tvaru pilníkem. Všimněte si zkosení hrany podvozku a přidaného plechu v místech, kde je společně připájím.

Pájím na předehřáté plotýnce elektrického vařiče, pomáhám si kapalinou na nerez a pořádně prohřívám. Pochopitelně pájím z obou stran.

Na list papíru (stačí 80-desátka) si narýsuji dvě rovnoběžka, které jsou od sebe vzdáleny o šířku podvozku a na ně vedu kolmici. Jsou to pomocné čáry pro pájení bočnic ke středu.

Nejprve na list papíru přiložím obě bočnice a jejich polohu zajistím lepícími štítky (nebo lepičkami).

Pak mezi přilepené bočnice vložím hotový střed, vymezím rovnoměrné mezery mezi jednotlivými díly a střed vůči bočnicím zafixuji opět lepičkami.

Připravím si dva kolíčky, které připájím na obě bočnice v místech přední nápravy. Používám ocelový drát o průměru od 1,5 do 1,8 mm.

Na této fotografii již můžete vidět připájené kolíky. Pájím opět na plotýnce vařiče, ale pozor ! Lehce se může stát, že se vám spoje domečků rozehřejí a domečky vám spadnou. Proto sledujte zahřívání vařiče bedlivě a včas jej vypněte. Já jsem se do této situace právě s tímto podvozkem dostal. A to bylo slov.

Na této fotomontáži můžete vidět následující operaci. Aby kolík plnil svou funkci, je potřeba jej vložit do domečku. Tento domeček je z asi 10 mm kousku mosazného profilu U 3x3 mm. Na fotografii je označen červenou šipkou. Vidíte také místo kde by domeček měl být a v úpravé části fotografie je již domeček připájen. Pozor na zalití prostoru uvnitř, pak to nefunguje.

Obě bočnice musí být společně spojeny. To provedu opět ocelovým drátem, který má stejný průměr jako v případě kolíků.

Spojnici bočnic je zapotřebí zajistit i vůči střední části podvozku. To provedu opět výše zmíněným profilem U 3x3 mm, ale délka bude 3 - 4 mm.

No a podvozek je sestaven. Bočnice by se měly pohybovat dopředu a dozadu v rozmezí asi 1 mm a také do stran ve stejném rozmezí. Také jsou vůle v kroucení příčném, což dovoluje naklápění karoserie v zatáčkách.

6.4.2008

Připravíme si materiál pro pohon modelu. K tomu budeme potřebovat hlavně motor. Pro republikové závody není motor omezen, já jsem použil motor řady 16D, ocelový pastorek s 8 zuby a modulem 0,5, ozubené kolo 48 zubů a také stejný modul. Vlevo můžete vidět pájku s obsahem stříbra.

Pastorek je nutno pořádně připájet na hřídel motorku. Dbám na to, aby se spoj pořádně prohřál.

Ze spodní strany motoru připájím ocelovou kulatinu o průměru podle potřebné výšky připájení motoru k podvozku. Nejvyšší účinnost převodu je tehdy, když osa motoru a osa zadní nápravy s ozubeným kolem jsou ve stejné výšce.

Poté motor připájím k podvozku. Pozor ! Na fotografii již není ozubené kolo. Samozřejmě pájíme motor se zadní hřídelí, na které je ozubené kolo a pastorek musí do kola zapadnout. Mezi zuby pastorku a kola dávám jemný papír (cigaretový nebo jednu vrstvu papírového kapesníčku), přirazím motor k ozubenému kolu a přiboduji pájením. Pak propájím spoje alespoň na třech místech. Na fotografii jsou vyznačena modrýma šipkama.

Motor je na svém místě a nyní je čas zapracovat na uchycení karoserie. K tomu potřebuji mosazný plech (může být i železný) o tloušťce 0,5 mm, ze kterého si odstřihnu pásky široké asi 4 mm a dlouhé asi 30 mm. Na obou koncích vyvrtám vrtáčkem o průměru 1 mm díry, které by měly být v ose pásku a asi 2 mm od konců. Na fotografii můžete vidět jednak nevrtané polotovary, zleva vrtané s jednou dírou 1 mm a druhou podle průměru trubiček a uprostřed můžete vidět pásky se shodnými dírami. My použijeme s rozdílnými dírami, protože do nich zapájíme trubičky. Dílky se shodnými dírami budou sloužit k jiné variantě uchycení karoserie, kterou popíšu v návodu na model s papírovou karoserií.

Na podvozku si vyznačíme pozice, ve kterých budou úchyty připájeny. Stačí měkkou tužkou.

Od středu díry v pásku si naměřím 4 mm, udělám rysku a od této rysky ohnu pásek do pravého úhlu. Zbylý materiál pásku odstřihnu asi 3 mm od vyrobeného úhelníčku s otvorem.

Úhelníčky připájíme do vyznačených pozic na podvozku, způsob pájení je čitelný z fotografie.

Na následující fotografii můžete vidět rozdílné otvory v páskách, do většího zapájíme mosaznou trubičku o vnitřním průměru asi 1 mm (musí otvorem projít špendlík). Délka trubičky je asi 12 - 15 mm, záleží na vnitřním prostoru v modelu.

Na následující fotografii můžeme již vidět zapájenou trubičku. Trubičku zapájíme do rovného pásku, zapilujeme (zarovnáme) z čela a pak teprve ohneme do tvaru L. Výška otvoru trubičky by měla být také asi 4 mm.

Tento úhelníček s trubičkou připájíme za první úhelníček s dírkou. Spoj prohřejeme, ale zároveň opatrně. Mezera mezi pásky je 3 mm.

Šipka na další fotografii upozorňuje, že při pájení druhého pásku je potřeba si pomoci špendlíkem, který napomůže souososti obou otvorů v páskách.

Připravíme si vše na přední nápravu - přední kola, hřídel a distanční trubičky, které mají vnitřní průměr podle průměru hřídele.

Přední náprava je setavena. Jen podotknu, že místo trubiček (distančních) lze použít i ploché podložky, ale nevypadá to dobře, když je těch podložek na každé straně 10. Je lepší použít trubičku a připilovat její délku podle potřeby.

Materiál zadní nápravy - ozubené kolo, zadní kola a hřídel.

Zadní náprava je sestavena, kolo zapadlo do pastorku - je tedy potřeba zajistit přivedení elektrického proudu do motoru.

Pohled na podvozek postevený již na kolech.

Materiál pro elektrifikaci modelu - kartáčky alpha, vodítko (Parma, Cahoza nebo Starburst), matice M5, dva mosazné plíšky (ustříhnuté ze starých kartáčků), 3 mm pásek mosazného plechu 0,5 mm a hlavně kablíky se silikonovou izolací.

Vodítko si musím trochu tvarově upravit. Dělám to vylamovacím nožem a pilníkem.

Vodítko pak připevním pomocí matice M5 do držáku vodítka na podvozku. Matici pořádně přitáhnu aby se vodítko samo neotáčelo a pak povoluji, až se vodítko lehce otáčí, ale nesmí se "kvedlat" v montážním otvoru. Na fotografii je patrné to, proč jsme vodítko museli upravit.

Ohneme si mosazné pásky kartáčků a připravíme si kartáčky pro vložení do vodítka.

Kartáčky jsou ve vodítku a tak to vypadá při pohledu zepředu.

Zároveň s kartáčky vložíme do vodítka i mosazné ohnuté plíšky (jsou odstřiženy ze opotřebovaných kartáčků), na které připájíme přívodní kabely k motoru.

Připájíme tedy kabely. Nešetříme kalafunou, spoje musí být pevné a proto pořádně prohříváme. Nejprve si plíšky pocínujeme a stejně tak i konce kabelů a pak teprve spolu pájením spojíme.

Z dlouhého pásku si vyrobím upínku na kablíky aby mi na podvozku moc nepřekážely. tvar takové upínky je na fotografii, délka je asi 15 mm a šířka 4 mm.

Upínku připájím k podvozku, pozice záleží na tom, aby nepřekážela karoserii a interiéru.

Na kablíky navlíknu bužírku, která zabraňuje případnému prodření izolace kablíků. Poté upínku kleštičkami zavinu kolem kablíků s bužírkami a tím je zajistím v dané pozici.

Druhé konce kablíků připájíme k motoru. Nezapomeňte, že - pól zdroje je na levém kartáčku po směru jízdy, aby auto jelo dopředu. A podvozek mém hotov, teď mne čeká dokončení karoserie a interiéru a pak první jízdy. Tak se zase sejdeme nad dalším pokračováním.