Maketa Nascar pro MČR

V následujícím textu bych chtěl poukázat na možnost stavby makety automobilu amerického seriálu Nascar ze stavebnice a za použití stavebnice podvozku typu Pla-Fit. Model odpovídá pravidlům pro autodráhové závody v kategorii StockCar a je možno se s ním účastnit závodů seriálu MČR nebo Mistr Větrník. Startovní pole tvoří většinou modely automobilů z období 80. let minulého století, protože jejich karoserie dovoluje využít většinu potenciálu, který skrývá motor třídy 16D a podvozek výše uvedené filozofie. Já jsem se ovšem zahleděl do oblých tvarů vozů po roce 2003 a tak budu demonstrovat stavbu modelu na tomto typu. Vybral jsem si Chevrolet Monte Carlo SS ze sezóny 2006, jehož stavebnici vyrábí americká firma Revell. Výhodou je také dostupnost těchto stavebnic, protože stavebnice modelů starších typů jsou dostupné pouze v aukcích nebo na stránkách modelářských bazarů. Myslím, že je vhodné uvést firmy, které takové stavebnice měly ve své nabídce – je to americký Revel, Monogram a AMT-Ertl. Modely jsou v měřítku 1:24 nebo 1:25. Z velké nabídky montovaných podvozků jsem si vybral podvozek firmy SCHOLER a to typu T55UG Profi Kit.

Tento podvozek je možno zakoupit buď v rozsypu nebo již smontovaný pohromadě, cenový rozdíl je asi 200,- Kč. Ale pak už to pro někoho nemusí být ten správný pocit z dobře vykonané práce. Já jsem si zakoupil rozsyp a rád si s podvozkem trochu pohrál. Podvozky mají základní desku z ocelového plechu o tloušťce od 1,25 do 2 mm. Můj podvozek je z 1,5 mm ocelového plechu. Balení obsahuje vše potřebné k úspěšné montáži, jen je třeba upozornit, že i ve smontované verzi budete muset nastavit světlost, rozvor a rozchod kol. Ovšem velkou chybou je to, že zde není návod na sestavení.

Kompletaci podvozku začnu opracováním základní nosné desky. Kvalita materiálu je velmi dobrá, vrtákem si moc neporadíte. Do základní desky potřebuji vytvořit otvor pro přístup chladícího vzduchu k motoru. Lihovým fixem si naznačím tvar otvoru a ten pak vyříznu řezacím kotoučkem upnutým v dremelce. I tak to nejde moc dobře, ale po 20 minutách se mi to podařilo.

Prvním krokem v montáži je přišroubování držáku zadní osy. K tomu jsou určeny dva kalené ocelové imbus šroubky M2, pod jejichž hlavu vložíme pérové podložky. Trochu je tu problém, protože imbus 1,27 je malý a 1,5 velký. Naštěstí hlava šroubků je drážkovaná a šroubek se dá tedy pohodlně utáhnout kleštěmi. Zatím moc šrouby neutahujeme. Do držáku nápravy zapájíme kluzná ložiska pro hřídel o průměru 3 mm. Tento průměr je pravidly předepsán a je nutno jej dodržet. Kluzná ložiska se dají koupit na závodech této kategorie nebo je šikovný soustružník vytočí. Ložiska pájíme s vloženou hřídelí a stále kontrolujeme, jestli se lehce v ložiskách protáčí. Pájím trafopájkou o výkonu 100 W a pomáhám si pájecí kapalinou na nerez. Ložiska stačí připájet jen na malém kousku, ale pořádně. Někdo ložiska lepí gelovým sekundovým lepidlem..

Postoupíme v montáži dále a připravíme si díly přední části podvozku, kterým je držák přední nápravy a držák vodítka. Na fotografii můžete vidět všechny potřebné díly pro tuto sestavu.

Mnou prezentovaný typ podvozku mé v mém případě mírnou vadu. Je určen pro maximální rozvor náprav 112 mm, ale můj model má rozvor 116 mm. Proto musím ještě přidat další dva otvory do černého duralového držáku nápravy a vodítka. Vzdálenost těchto otvorů je 4 mm od posledních otvorů, vrtám je vrtákem oprůměru 2 mm a zahloubím vrtákem o průměru 5 mm.

PPo provedené úpravě přistoupíme ke kompletaci přední části podvozku. Držák vodítka můžeme již silněji přitáhnout. Návodné fotografie jistě dobře poslouží. Držák přední osy zatím nedotahujete a opět jej přišroubujeme pomocí dvou kalených šroubků s pérovými podložkami.

Po kompletaci přední části můžeme zapracovat na předních ložiskách. Opět do ložisek vsuneme přední osu. V tomto případě ložiska nepájím, protože držák předních ložisek je z duralu. Proto k tomu použiji gelové sekundové lepidlo. Osou v ložiskách stále pootáčím, aby ložiska zaschnula v poloze, kdy jde osa točit velmi lehce.

V této fázi montáže se budeme snažit o sešroubování základního dílu s přední částí podvozku. Přední část je sešroubována se základem pomocí tří šroubků M2 a zároveň je odpružena. Ne následujícím obrázku můžete vidět postup pro správné sešroubování všech třech šroubků. Zespodu do hlavní části vsuneme šroubek, na něj nasuneme trubičku, vložíme přední část, na trubičku navlékneme polyamidovou podložku, poté pružinku a obyčejnou podložku. Nyní můžeme pořádně dotáhnou matičkou.

Ještě jednou připomínám, že tento postup je nutno udělat třikrát a pak se můžeme pokochat pohledem na spojené dva díly, které nám tvoří skoro celý podvozek. Na následující obrázku dole můžeme vidět, jak funguje odpružení přední části.

V této chvíli můžeme zapracovat na střední části podvozku. Ta má za úkol propojit plastovou karoserii s podvozkem. Teď to moc zjednodušuji, ale zatím se s tím smiřme. Tato část musí být vůči hlavní části v pohyblivém spojení, aby se karoserie vůči podvozku mohla naklánět. Na fotografii můžete opět vidět všechny elementy, které budeme v tomto případě při montáži potřebovat.

Myslím, že neuškodí názorně ukázat postup při kompletaci a opět si pomohu sekvencí, jak jsou všechny 4 šroubky sestaveny dohromady. Nejprve zespodu prostrčíme první dva šroubky u zadní nápravy, navlékneme trubičky a polyamidové podložky, nasuneme obyčejné podložky a pérovky a můžeme silně dotáhnout maticemi šroubek jak na levé tak i na pravé straně.

Nyní provedeme kompletaci dalších dvou šroubků, ale nebudeme nasunovat obyčejné podložky s pérovkami a dotahovat matice. Nasuneme střední duralovou část a až poté můžeme přední šroubky doplnit podložkami a silně dotáhnout maticemi.

Následují fotografie jistě názorně ukazuje možnosti pohybu střední části vůči zakladní desce podvozku. Ta vůle je něco kolem 0,6 mm. Při zkušebních jízdách se nám tato vůle může zdát malou a tak můžeme polyamidové podložky odmontovat. Tím se vůle zvětší, ale i to nemusí dobře fungovat. Experimentování s tloušťkou podložek může přinést ovoce ve zlepšení jízdních vlastností modelu.

Podvozek je pohromadě a tak je zapotřebí nastavít dva nejdůležitější rozměry, světlou výšku (světlost) a rozvor náprav. Viděl jsem mnoho konstrukcí pro tento účel ale sám jsem si našel jednoduchý způsob, jak tyto rozměry u podvozků pla-fit nastavit. Začnu světlostí. K tomu jsem si vyrobil připravek, který je z rovné desky z tvrzeného polystyrénu (používá se na reklamní tabule) o tloušťce 5 až 10 mm, čtyř kousků 2 mm destiček ze stejného materiálu, ocelový drát 1,5 mm, čtyři duralové disky o průměru 20 mm a dvě osy průměru 3 mm. Fotografie snad dostatečně objasní konstrukci přípravku.

Osy vložím do ložisek přední i zadní nápravy a na osy nasunu disky, které zajistím červíky. Povolím šroubky, které jsou na držácích ložisek (jsou to ty kalené ocelové imbus šroubky) a celý podvozek položím na přípravek tak, aby disky stály na dvoumilimetrových destičkách a celý podvozek si sednul na ocelové dráty. Jestliže si dosednul pak mohu šroubky držáků náprav dotáhnout, protože jsem si nastavil světlost podvozku 1,5 mm při průměru koleček 24 mm. Pravidla jasně přikazují při předepsaném minimálním průměru kol 24 mm světlost minimálně 1,4 mm pod podvozkem. A to je splněno s rezervou jedné desetiny milimetru. Na fotografii můžete vidět jednak jak se má podvozek na přípravek položit a také jak má vypadat výsledek.

Teď je nařadě nastavení správného rozvoru náprav a nejen to – jde nám také o rovnoběžnost obou hřídelí. Ta je v případě maketových modelů, kde je nutný kontakt předních kol s dráhou, přímo nutností. Z polystyrenové tabulky o tloušťce 1 mm si odříznu dva pásky o šířce asi 10 mm a délce o 20 mm větší než je rozvor modelu (v našem případě 10 x 136 mm). Deset milimetrů od jednoho konce vyvrtám díru o průměru 2 mm a opatrně ji zvětším kulatým jehlovým pilníkem na průměr 3 mm, ale musí jít na hřídel velmi těsně. Ve vzdálenosti o hodnotě požadovaného rozvoru (měřeno od středu otvoru) vyvrtám na stejném pásku opět dvoumilimetrovou díru a stejně ji pilníkem zvětším. Stejně tak si připravím druhý pásek.

Z podvozku si sundáme disky, které jsme použili pro nastavení světlosti, ale hřídelky si necháme. Na ně navlékneme pásky (foto napoví) a snažíme se, aby oba pásky byly rovnoběžné po celé délce. Poté povolíme dva šroubky, které přidržují černý duralový díl k odpružené přední části podvozku a po nastavení rozvoru (oba pásky musí být napnuté a rovnoběžné) matice šroubků dotáhneme. Tím je správný rozvor a rovnoběžnost nastavena.

Je na čase náš podvozek opatřit pohonnou jednotkou. Pravidly je předepsán motor 16D. Většina jezdců jezdí s motory Parma se žlutým čelem. Budeme potřebovat držák motoru, pastorek 7 nebo 8 zubů modul 0,5 a se stejným modulem ozubené kolo s minimálně 40 zuby na hřídel průměru 3 mm. Modul ozubených kol je opět předepsám pravidly. Samozřejmě nesmíme zapomenout na spojovací materiál. Pastorek lepím na hřídel motoru lepidlem. Můžete použít lepidlo na pastorky pro letecké modeláře nebo anaerobní lepidla Loctite nebo Ceys, která jsou primárně určena na lepení kuličkových ložisek k domečkům nebo hřídelím. A jsou hodně dobrá. Držák motoru připájíme k čelu motoru, samozřejmě použijeme pájecí kapalinu na nerez a pájím jak zeshora tak i zespodu. Ozubené kolo nasadíme na zadní hrídel, motor lehce přišroubujeme pomocí držáku k zakladní desce podvozku. Mezi ozubení pastorku a kola vložím přeložený cigaretový papír (tím ustavím vůli mezi zuby) a dotáhnu šroubek držáku. Snažíme se, aby úhel osy motorku a zadní hřídele byl co nejmenší, ale hřídel kol by se neměla dotýkat pláště motorku. Po dokonalém ustavení motoru přišroubujeme i dorazovou patku.

Dalším krokem je montáž vodítka. Používám vysoká vodítka Cahoza, bez závitu. Většinou je zapotřebí na dřík vodítka ještě nasunout podložku průměru 5 mm, ale záleží na vodičích na jednotlivých autodráhách. Poté dotáhnu maticí vodítko na držáku až se těžko otáčí. Pak pomalu povoluji tak dlouho, aby se vodítko volně otáčelo, ale nemělo velké vůle. Sběrací kartáče používám většinou Alpha. Z mosazného plechu 0,5 mm si nastříhám kontaktní plíšky do vodítek a na ně pak připájím přívodní vodiče. Pak vsunu kartáčky i s plíšky do otvorů pro kartáčky. Ze stejného plechu si vystříhnu držák přívodních kabelů. Na fotografii je vidět tvar i následné vytvarování. Držák přilepím chemoprénem extrém k držáku předních ložisek a vložím do něj přívodné kabely. Je vhodné kabely natvarovat tak, aby vodítko vracely do správné střední polohy. Kabely jsou samozřejmě s měkkou silikonovou izolací a o dostatečně velkém průřezu.

Kolečka na model se musí také řídit pravidly. Minimální průměr kol předních i zadních je 24 mm, minimální šířka předních kol je 10 mm a maximální šířka zadních je 17 mm. Jak mají vypadat přední kola je zcela jasné. U zadních kol se pohybuje šíře od 10 do 13 mm a průměr kolem 25 mm (něco se ojede). Materiál gumových obručí je tvrdší mechová guma. Někteří preferují gumy Sigma, já se pohybuji trochu v jiném množství a tak kupuji gumové desky, ze kterých obruče vysekávám. Disky kupuji na závodech nebo si je vytočím na soustruhu. Každý z nás má svůj průměr, já preferuji od 16 do 18 mm. Obruče lepím Chemoprénem Extrém, namažu disk a obruč zevnitř a nechávám zaschnout. Poté namažu obruč zevnitř ještě jednou a rychle natáhnu na disk a srovnám. Pomačkám v ruce a nechávám zaschnout do druhého dne. Pak kolečka brousím na k tomu určené brusce. Důležitým rozměrem je maximální šíře auta přes gumy (nedá se tomu říkat rozchod). Ta je u těchto modelů 77 mm. Nyní je tedy zapotřebí zajistit kola tak, aby tento rozměr nepřekračovala. Někdo to dělá tak, že na hřídel navléká sloupec 3 mm podložek. Já si radějí uříznu mosazné trubičky o průměru 3,2 mm o potřebné délce a ty pak dávám na osu mezi disk a ložisko. O symetrii snad už nemusím psát.

A podvozek je připraven k další práci, kterou si však pošetříme na dobu, kdy budeme mít všechny ostatní díly, karoserii a interiér, připraveny k celkové kompletaci.

Jak sestavit a nabarvit karoserii a poté ji „polepit“ dekály by mohli radit především specialisti na plastikové kity, ale přesto jen pár poznámek ode mne. Především si musíme uvědomit, že nestavíme model do vitríny. Budeme jezdit dosti svižně, nevyhneme se karambolům s modely ostatních jezdců. S tímto vědomím musíme k této fázi stavby modelu přistupovat. Jak jdu na to já ? Karoserii modelu slepím dohromady a zatím bez zasklení. Lepím zásadně lepidlem na plastikové modely a doporučuji lepidla firmy Revell, prostě lepší neznám. Žádné sekundové lepidlo. Hodně exponované spoje v případných kolizích pojišťuji přelepením z rubové strany karoserie lepidlem Chemopren Extrem. Karosérii odmastím technickým likem a nastříkám základní barvou od firmy Tamyia – Surface Primer. Tím vlastně vytvoříme vrstvu mezi plastem a barvou. Já použínám běžné nitrokombinační autolaky ve spreji, většinou 2 – 3 vrstvy. Po vytvrzení, asi 24 hodin, pokládám dekály a k tomu používám lepící a vypínací vodičky od firmy Agama. Po zaschnutí dekálů model omyji čistou vodou a vysuším a nechám do druhého dne pořádně vyschnout. Pak stříkám model bezbarvým lesklým nitrolakem ve spreji, 2 – 3 vrstvy. Tím je také zabezpečeno, že se nám dekály jen tak nepoškodí při různých karambolech. Pravidla nařizují, aby v modely této kategorie byly vybaveny trojrozměrnou figurkou pilota a plně vybaveným interiérem.

Začneme stavbou interiéru. Z rámečku si štípacíme kleštěmi oddělím potřebné dílky interiéru a podvozku. Zbytky licích rámečků na dílcích začistím modelářským nožem a smirkovým papírem nebo jehlovým pilníčkem. Připravím si pomůcky na barvení a lepení těchto dílů. Můžeme použít barvičky Humbrol nebo, osobně vřele doporučuji, akrylové barvy Agama. Hlavní výhodou je maximální doba schnutí 15 minut. To jde pak práce rychle od ruky. Štětečky jsou obyčejné kulaté č.2 z papírnictví za asi 10,- Kč.

Výhodou stavebnic nových vozů Nascar od firmy Revell je to, že ve stavebnici je i figurka pilota a k ní i dekály. Současně s interiérem je vhodné pracovat i na figurce. Jednotlivé díly figurky natírám zvlášť a pomáhám si při manipulaci kolíčky na prádlo. Jestliže nemáte stavebnici, ve které je jezdec, pak si musíte figurku sehnat od firmy Hasegawa nebo Tamyia. I mezi modeláři je několik výrobců figurek. Osobně jsem si jednoho pilota dokonce vyrobil z balzy.

Zatímco nám schne první barva na jezdci můžeme slepit několik dílů interiéru a začít podvozek a díly ochranného rámu barvit základním nátěrem. Vozy Nascar z let 2000 až současnost mají vnitřek automobilu v šedé nebo modrošedé barvě. Polstrované prvky rámu a sedačka jsou černé barvy, některá místa na palubní desce jsou červená a i aluminiová. Po zaschnutí základní šedi můžeme natírat ostatními barvami. V této fázi oceníme použití akrylových barev Agama.

A vracíme se k figurce pilota. Natřeme jej zbývajícími barvami a po zaschnutí můžeme na jednotlivé dílky jezdce pokládat dekály. Samozřejmě používáme lepící a vypínací vodičky od Agamy. Po zaschnutí dekálů můžeme figurku sestavit dohromady.

Díly interiéru a podvozku jsou již suché a jezdec je připraven. Kompletace může začít. Pilota posadíme do sedačky a tu lepíme současně s přístrojovou deskou k základu. Dbáme na to, aby jezdec měl volant v rukou, je to hodně smutné vidět pilota super auta jak má zvednuté ruce a je třeba centimetr od volantu směrem dozadu. Prostě volant v rukou figurky ! Poté můžeme doplnit všechny díly interiéru. Nezapoměňte na hasící přístroj – je předepsám pravidly. A nyní je čas se pokochat hotovým dílem, nebude to trvat dlouho.

Hotový interiér s podvozkem vložíme do karoserie a zkusíme podvozek. Ouvej, ani náhodou se nám podvozek do modelu nevejde. A tak musíme přikročit k drastické metodě vyřezávání již hotových a nabarvených částí celého vnitřku modelu. K tomu nám poslouží ruční bruska (tzv. dremelka) s brusným kotoučkem. Odřezáváme díly, které nám překáží. Pracujeme opatrně, protože se plast taví. Otáčky jsou střední a hlavně – na očích máme ochranné brýle. Takový roztavený kousek plastu přilepený na rohovce oka není nic, co bychom měli vyzkoušet.

Vnitřek vozu je nahrubo ořezán bruskou. Nyní vyměníme kotouček za stopkovou frézu nebo brusný váleček a budeme začisťovat řezy. Zbytek doladíme modelářským nožíkem. Na spodní polovině fotografie si můžete prohlédnou již ořezaný interiér tak, že nám neklade žádné překážky pro instalaci podvozku. Nemusíte jít touto cestou můžete si již rovnou některé díly odřezat před lepením a barvením. Ovšem budete-li stavět svůj první model této kategorie, tak vám doporučuji cestu, kterou jsem právě popisoval.

Při odbrušování nepotřebných částí se stane i to, že se můžeme kotoučkem dotknout i nabarvených částí a tím sedřeme barvu. Také některé části podvozku nebyly ještě nabarveny. Poté, co jsme dokonale upravili ořezaný interiér, můžeme zaretušovat a dobarvit celý vnitřek modelu. A tím jsme si připravili vše potřebné k závěrečné etapě stavby, kterou je kompletace celého modelu.

Podařilo se nám sestavit interiér a upravit jej tak, aby se vešel do karoserie a přitom nepřekážel správné funkci podvozku. Nyní je možnost vlepit do karoserie zasklení. Je několik přístupů k tomuto problému. Já k tomu přistupuji především z hlediska toho, že by skla neměla vypadnou v případě karambolů na dráze. Proto se snažím přilepit okna co nejpevněji ke karoserii. Z dosedacích ploch okenních rámů karoserie seškrábnu barvu až na holý plast. Mé zkušenosti jsou takové, že lepidlo na plast pořádně na barvě nedrží. Nanesu lepidlo na čisté rámy a opatrně přitisknu sklo na jeho místo. Operace chce čas a proto nepospíchejte, i tak se občas stane, že okno má nevzhledné skvrny od vyteklého lepidlo. Práce kvapná, málo platná.

Je zapotřebí zkompletovat držáky karosetie, které nám pomohou připevnit karoserii k podvozku pomocí 4 šroubů. Držáky sešroubujeme dohromady a šrouby trochu dotáhneme tak, aby ocelový perforovaný pásek se pohyboval vůči duralovému ohnutému držáku poněkud ztuha. Přišroubujeme kompletní držáky k hlavní části podvozku a vložením do karoserie si nastavíme vzájenou polohu obou dílů držáku a poté můžeme dotáhnou šroubky úplně.

Držáky budou připevněny na vnitřní strany boků karoserie. Připevnění by mělo by mělo zaručit stále stejnou polohu držáku vůči karoserii, ale zároveň by mělo být pružné. Toho dosáhneme tak, že na duralový díl nalepíme pryžový pásek, který nám toto pružné spojení umožní. Zdroje pryže mohou být různé já požívám pásek z deskové pryže, kterou lze zakoupit v obchodech OBI nebo Baumax jako neoprenové deska pro zednické hladítko. Popis praví, že je tlustá 10 mm, pravdou je, že jen 8 mm. Lepíme na zdrsněný dural lepidlem Chemoprén Extrém, po nasení na oba díly a zavadnutí silně přitiskneme pryžový pásek a duralový díl k sobě.

Oba držáky zasadíme do hlavního dílu podvozku a přitáhneme je tak, aby šířka celého podvozku byla o 2 – 3 mm větší než je vnitřní šířka karoserie. Poté podvozek vložíme do karoserie tak, aby hlavní deska podvozku byla po celé délce karoserie ve stejné výšce jako spodní okraj karoserie. Také dbáme na to, aby byla kola ve správné poloze vůči karoserii (někde uprostřed blatníků). Vezmeme si měkkou tužku (jedničku nebo dvojku) a obkreslíme si na oba vnitřní boky polohu pryžových pásků obou držáků karoserie. Pracujme beze spěchu a tak, aby se nám podvozek nepohnul vůči karoserii. Toto je nejdůležitější fáze kompletace modelů. Jde nám o to, aby se světlost celého modelu pohybovala na hodnotě stanovené pravidly – 1,4 mm po celé délce modelu. Světlost pod motorem může být minimálně 0,8 mm. Vytáhneme podvozek z karoserie a sundáme držáky. Poté oba boky karoserie na vyznačených místech namažeme lepidlem Chemoprén Extrém a necháme zavadnout a stejně tak provedeme na druhé straně pryžové části našich držáků. Nejprve přilepíme držák podvozku na bok karoserie na straně jezdce. Je to proto, že díky sedačce a figurce jezdce nebudeme mít dostatečný prostor pro manipulaci sdržákem a tím i k přesnému umístění držáku. Silně přitiskneme a můžeme zkušebně vložit interiér do karoserie a zkontrolovat, jestli držáku nepřekáží nějaká část interiéru. Jestliže to nastane, je nutno překážející části odříznout, odbrousit, připadně si pomoci odtavením trafopájkou.

Po přilepení tohoto držáku budeme v této fázi již muset připevnit interiér do karoserie. V případě, že bychom úpřilepili držák i na druhou stranu už bychom nemuseli iteriér do karoserie dostat. K tomuto problému přistupují modeláři různým způsobem. Každopádně se všichni snažíme o to, aby připevnění interiéru nijak zvlášť neomezilo možnost pružného „kroucení“ karoserie a tím stabilnější jízdě modelu. Většinou to jezdci řeší připevněním interiéru za ochranný rám pomocí „skleněné“ lepící pásky k vnitřní straně střechy karoserie. Já využívám sloupků v karoserii a dosedacích míst na interieru. Původně jsou určena pro přišroubování podvozku v případě, že chceme postavit plastikový model pouze do vitríny. Sloupky a dosedací místa namažu Chemoprénem, nechám zavadnout a pak interiér vložím do karoserie tak, aby sloupky zapadly do dosedacích míst a silně přitisknu. Tento způsob je poněkud více omezující než přilepení páskou, ale zato mám jistotu, že mi v případě karambolu interiér zůstane většinou na místě. V této chvíli je možno přilepit na vyznačené místo i druhý držák podvozku. Na této straně nám již sedačka nepřekáží a můžeme se do tohoto prostoru pohodlně vejít se svými prsty.

Držáky jsou na svých vyznačených místech a my můžeme napasovat podvozek na karoserii nasunutím do obou držáků. Nejprve nasuneme podvozek na jednu stranu a poté mírně roztáhneme boky karoserie od sebe. Tím budeme moci nasunou šroubky druhého držáku do zářezů v desce podvozku. Pak nestavíme podvozek do správné pozice vůči karoserii a všechny 4 šroubky dotáhneme tak, aby se nemohly uvolnit a za jízdy vypadnout. Důležité je také to, že by boky karoserie neměly svírat podvozek. Jestliže tomu tak je, je nutno uvolnit ocelový plíšek držáku karoserie a psunout jej blíže k vnitřní straně boku karoserie. Jen tímto způsobem dosáhneme toho, že pryžové opdružení karoserie bude fungovat.

Model je již skoro hotov, přesněji řečeno lze s ním zajít na dráhu a projet. Přesto je na něm ještě něco práce, můžeme zaretušovat některé barevné nepodarky a položit některé dekály, které jsme kvůli možnému poškození při montáži zatím nepoložili. Při zkušebních jízdách pozorujeme chování modelu a snažíme se odstranit některé konstrukční chybičky. Doufám, že tento článek byl pro mnohé z vás něčím přínosný a dovolil vám nahlédnou do stavební kuchyně jedné kategorie maket. Bude mi potěšením, jestliže se sejdeme nad dalšími články, které budou věnovány modelařině.